CO DÁLE V GRANADĚ NEMINOUT
Opět se odvolávám na to, že nejsem informační kancelář a navíc mě obvykle baví jiné věci, než běžné turisty, ale ráda s vámi posdílím tipy na místa, která mě zaujala.
MUSEO CUEVAS DEL SACROMONTE
Pro milovníky flamenca nutnost. Je to vlastně takový skanzen, jak trefně pojmenovala jedna z mých spolutanečnic. Skanzen šmrnclý flamenkem, protože právě zde dříve žila početná cikánská komunita a na flamenco tady narazíte úplně všude.
Různé staré pracovní náčiní mě celkem nechávalo chladnou, toho máme ve Valašské dědině v Rožnově sami dost, ale u čeho jsem si mohla oči vykoukat, byly staré fotografie rozvěšené v jeskyních, zachycující flamencové fiesty i výjevy z běžného života. Ta hrdost tryskající těm lidem z každého gesta! Anebo úryvek videa, kde v kruhu sedělo cca 15 kluků tak ve věku 5-8 let, a uprostřed jeden tančil, zatímco ostatní mu tleskali do rytmu. Omg! Jak přirozené musí být pro malé tanečníky vést své tělo v rytmu flamenca, když jsou tím obklopení už od narození! Jak nedosažitelná a neuchopitelná je pak podstata flamenca pro nás, kdo se to lopotně učíme v dospělosti, v jiné zemi, s jinými tradicemi, s jiným jazykem, a přesto toho nenecháme, protože nás to pořád láká, brnká na strunky, které jsou hluboko ukryté pod nánosy „dobré výchovy“.
NĚJAKÉ TO TABLAO
Tablao je, hm, řekněme bar s programem, ať už čistě hudebním nebo s doprovodem tanečníků. V některých si dáte i večeři, v některých jen drink a tapas. Je to velmi oblíbená zábava a rozhodně doporučuji nějaké tablao navštívit. V Granadě je jich celá řada a myslím, že v žádném z nich se nemusíte bát o kvalitu, na to je v Granadě příliš velká konkurence. Nevím, jak se mi stalo, ale já jsem vždycky byla jen v jednom jediném, a to Cueva La Comino. Takže ne že bych jinému nechtěla udělat reklamu, ale jiné za ty roky neznám 😀 A byl to opět zážitek, rozhodně nelituji. Tanečníci mají poměrně malý prostor, a když se více rozjedou (a to oni se rozjedou), máte strach, že vám popadají drinky ze stolů, ale to k tomu patří. Flamenco je potřeba vidět zblízka.
LOS CAHORROS
Pokud byste si chtěli odpočinout od města, pak kousek za Granadou je nádherný kout přírody, který musíte vidět! Kaňon Los Cahorros není pravda úplně pro každého – rozhodně tudy neprojedete s kočárkem, není to pro lidi, kteří mají strach z výšek a z visutých mostů, často musíte přelézt, podlézt nebo oblézt kus nějaké skály a máte na to chodníček jen pár desítek centimetrů široký, ale o to je to větší sranda 🙂 K tomu sem tam vodopád a nekonečné nádherné výhledy. Výchozí bod je ospalá vesnice Monachil, a zatímco název té vesnice jsem v hlavě neudržela a musela si ho teď vygooglit, nezapomenu na to, jak kolem mě projel při čekání na bus nádherný kůň, a na něm seděli s naprostou samozřejmostí dva kluci, jeden tak pětiletý a druhý osmiletý. Důležitý střípek do skládačky s názvem Andalusie.
NÁKUPY
Tak! Tohle je zejména pro dámy důležitá kapitola! 😀 V Granadě by člověk mohl utratil výplatu za půl roku, ani by nemrkl 😀 Je tu arabský trh, kde nakoupíte všechno možné od suvenýrů, lampiček, polštářků, kabelek, oblečení…to ani nemá smysl všechno vyjmenovávat, seženete tu prostě všechno 😀 Pokud to nemá borec u jednoho stánku, nevadí, okamžitě zavolá na kámoše o dva stánky dále. Nutno říct, že zboží mají velmi hezké, kvalitní a za dobré ceny. Taky jsem neodolala s kabelkou 😀
Pak jsou tu klasické kamenné obchody a i ty mají co nabídnout. Já šla s kamarádkou od výlohy k výloze, protože španělská móda je opravdu velice vkusná a kupodivu není (nějak moc) drahá. Z jednoho takového krámku mám druhou svou granadskou kabelku 😀
A samostatnou kapitolou pro nás, milovnice flamenca, jsou obchody přímo s flamenkovým zbožím, narvané flamencovými šaty, šátky, vějíři, bižuterií, botami a všeho možného i nemožného, co my k tanci prostě nutně „počebujeme“ 😀
Navštívit takový obchod, to je na infarkt 😀 Za prvé z té nabídky, za druhé i proto, že v době naší návštěvy Granady vrcholily přípravy na významou událost – Día de la Cruz. V tento významný svátek se různá náměstí, dvorky nebo domy zdobí květinovými kříži, a granadské slečny a dámy vyráží na promenádu v tradičním fiestovém oděvu. Obchody s flamencovou módou jsou v poslední dny přes fiestou narvané šveholícími maminkami, zoufalými tatínky a jejich dcerami, a odít takovou dcerušku do fajnového oblečku, to věřím, že vyjde na pořádnou částku, když jen samotný šátek, jakožto doplněk, stál kolem 80 euro. Nicméně mladým slečnám to neskutečně sluší a já o samotné slavnosti ještě zmíním slovo v poslední části mého cestopisu.
A ještě jednu zajímavost z nákupů jsem si vybavila – fascinovaly mě granadské pekárny, které za výlohou vystavovaly megavelké kusy pečiva a sladkých dobrot. Preclíky přes celý talíř, zákusky široké i vysoké jak cihla, obrovské croissanty zlité z obou stran čokoládou, nikde jinde jsem neviděla sladké pečivo tak velké, že by uživilo celou rodinu 😀 No, a teď jsem z té vzpomínky dostala chuť na sladké a jdu si sníst aspoň jednu malou českou oplatku Milu 😀
